úterý 8. dubna 2014

Já jsem - a kolik jich není!

Ještě v průběhu loňského roku jsem měl v plánu napsat sem na blog něco o mé oblíbené kapele Prouza z Frýdku-Místku, ale až po té, co se dostavím na jejich koncert, tehdy plánovaný v ostravském klubu Garage; chtěl jsem totiž zároveň z tohoto koncertu napsat malý report. Koncert se bohužel zrušil, resp. přesunul na jiný termín, kdy jsem už nemohl, a tak jsem se na to vykašlal. Ale nakonec mne jedna myšlenka přiměla se k tomuto plánu vrátit i bez účasti na koncertu. A samozřejmě v tom nebude chybět filosofie, což byl i tehdejší plán.

Nebudu zde vypisovat celou historii kapely, tu si může zájemce najít na jejím webu či jinde. Omezím se na informaci, že Prouza hraje takový, jak se říká, "lehce alternativní" kytarový rock trochu monotónního charakteru, ale ta monotónnost koresponduje s duchem a náladou textů. Ty jsou povětšinou skepticky-pesimistické, ovšem zároveň říznuté kapkou určité sebeironie, jemného humoru a nadhledu. Kdybych měl tvorbu Prouzy obalit nějakou filosofickou škatulkou, označil bych ji asi jako určitý "existenciální skepticismus". V minulosti byla Prouza občas řazena i do škatulky "gotický rock", ale to se z mého subjektivního pohledu dá říct jen o pár jednotlivých starších písních (např. Před Tebou nebo Tady je to místo).

Texty Prouzy - hlavní důvod, proč jsem se rozhodl tento text napsat - jsou pro mne občas velmi filosoficky podnětné. Vezměme si slokorefrén úvodní písně z alba V tichosti s názvem Pozitivní:

Nenarodil jsem se - byl jsem zrozen
do proudu list, do lisu hrozen
nežiji - spíše životem jsem žit
nemyslím - jsem myšlenkama napadán

Aneb jak stručně a výstižně říct, že ve všem, v čem si myslíme, že jsme činiteli, jsme pouhými pasivními recipienty, médiem činnosti něčeho či někoho jiného.
Mrkněme se lehounce blíže na poslední dva verše. Nemyslím - jsem myšlenkama napadán. Je snad někdo, kdo nemá podobnou zkušenost? K tomuto tématu jsem se už zčásti vyjádřil zde, kde jsem ostatně jeden přiléhavý verš Prouzy už citoval. Ovšem předposlední verš, nežiji - spíše životem jsem žit, je pro mne nyní podstatnější, protože je víceméně jen jinou formulací myšlenky, kvůli níž jsem nakonec tento blogový příspěvek začal sepisovat. Totiž, my zcela běžně říkáme, že jsme, že existujeme. Pokud by někdo (snad kromě Járy Cimrmana) řekl, že neexistuje, nejspíš bychom jej považovali za blázna. Ovšem říci "neexistuji" může de facto znamenat dvojí. Kromě popření vlastní existence je možné vyložit to jako popření činného aspektu věci. A pak mohu smysluplně říci, že neexistuji. Neexistuji, nýbrž jsem existován. Nejsem, nýbrž jsem byt - byt bytím.
Řekněte sami, není to právě tak? Pokud říkám "existuji", jako bych tím říkal, že působím sám svou existenci. Činím ji a ona proto je. Pokud to někdo z vás umí, sdělte mi, moc prosím, jak to děláte, pokud to není vaše "obchodní tajemství". Já však samozřejmě nevěřím, že se někdo takový najde. Pokud ovšem sami svou existenci vědomě nepůsobíme (nevědomé působení vlastní existence považuji za protimluv, pokud vezmeme vážně to slovo ve výroku já působím) - a já nic takového rozhodně nezakouším - pak to má, domnívám se, nedozírné existenciální důsledky. Co - popř. kdo - pak tu existenci působí a proč? Kolik lidí si vlastně klade tuto otázku na základě toho, že vlastně neví, jak existují? A přitom zkušenost, že svou vlastní existenci nepůsobíme, se zdá být docela lehce přístupná a evidentní ...

Další slokorefrén z jiné prouzí písně s názvem Až na to přijdu ponechám bez komentáře. Onen existenciální skepticismus je tam vyjádřen jednoduše, vtipně a zcela srozumitelně:

Až na to přijdu, až budu mít potuchu
najdou mi skrytou, vrozenou poruchu
kápnou mi do oka, prohodí drátky
a potom na start pošlou mně zpátky

Loni Prouza vydala svou zatím poslední (a výbornou) desku nazvanou Ve starém městě. A na ní zazní v písni Mártyho píseň verš, při jehož poslechu prostě absolutně nemohl nezpozornět. Víceméně je podle něj nazván tento "blogentry":

Já jsem, a kolik, kolik jich není!

Přítomnost této myšlenky v písni, resp. už jen skutečnost, že někoho vůbec napadla a takto ji vyjádřil, mne velmi potěšila. S nadsázkou řečeno jsem této myšlence (ale zcela nezávisle na Mártyho písni) věnoval polovinu tohoto blogotextu ...

A to by bylo v tuto chvíli vše. Pokud jsem vás dnes nudil, snad vás tenhle klip zabaví trochu lépe:


P.S.ještě takové malé vzpomínkové přihřátí vlastní polívčičky, když už jsem dnes u té muziky. Holt jsem býval také občas hudebně činný ... V písni zpívám a hraji na vše kromě bicích.


4 komentáře:

  1. Tento „blogotext“ mi poměrně silně konvenuje. Ano, cítím, že svou existenci nečiním. Možná ji „přijímám“. Někdy se mi snad daří ji přijímat s díky, jindy ji něco jako „trpím“. Určitě se v mé existenci vynořují věci, které se mi jeví jako podstatné a já je nemám ve své moci. Pak se ale docela nabízí otázka: Jak je to s mou zodpovědností? Obecně ji pociťuji, dokonce bych řekl, že „vím“ o kategorickém imperativu v sobě. Ale mám být posuzován (souzen?) za všechno to, jak mě život žije? Jak jsem bytím byt? Mám pocit, že zde je docela široká škála, a nevím o tom, že by ji někdo příliš podrobně zanalyzoval. Krajními body by mohly být snad na jedné straně Sartrova „naprostá odpovědnost z naprosté svobody“ a na druhé straně „ataraxia“ epikúrejců a skeptiků, případně fatalismus či nihilismus.

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím, jestli je to k tématu, ale jak bys interpretoval písničku Aida od Tři sestry?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vzhledem k tomu, že jsem si ji před chvílí poslechnul poprvé v životě díky Tvému komentáři, tak zatím nijak :-) Na první poslech je to pro mne více jinotajné, než (některé) písně od Prouzy.

      Vymazat
  3. Podle mě je to jednoznačně o sebevraždě, ale otázkou je, jestli se předávkoval nebo si podřezal žíly... A taky jestli v tom není obsaženo ještě něco víc.

    OdpovědětVymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.