sobota 24. května 2014

Varování! Všechny české pivovary budou zničeny!

Dostal jsem tajnou, ovšem naprosto spolehlivou a zároveň naprosto hrůzostrašnou zprávu. I když mi ji stejně nebude chtít nikdo věřit ...

Do naší země se popříští týden chystá po zuby ozbrojené a početné zahraniční elitní komando, které má poměrně zvláštní úkol: vyhledat a zničit (Seek and destroy, jak by řekl James Hetfield z Metallicy) všechny české pivovary, lihovary a palírny - od největších, až po ty úplně, úplně nejmenší - a veškerou skladovou zásobu všech alkoholických nápojů. Jeho cíl zní totiž jasně: Česko se musí v co nejkratší době ocitnout bez jediné kapky alkoholu. Těch pár lahví, popř. i pivních bas, co má někdo schované v domácnosti, nějak překousnou, ale jinak je třeba všechno zlikvidovat a spálit - přinejhorším i za cenu ztráty životů civilního obyvatelstva.

Zdá se vám taková zpráva neuvěřitelná a naprosto nesmyslná? Pak je váš dojem správný. Ale proč to potom píšu?

Jen mne jednou napadlo, a od té doby mi ta myšlenka zůstala ležet v hlavě, zda by náš český národ, který vládne planetě Zemi co do množství vypitého piva, byl alespoň v případě takové hrozby ochoten zvednout zadky, vzít do ruky zbraň a jít naše pivovary a lihovary bránit. Zda by jej alespoň hrozba toho, že od zítřka si už ani nelízne, vyděsila natolik, že by konečně přestal být letargický a lhostejný k tomu, co se děje a co mu hrozí, nebo hrozit může ...

Uplynulé volby do europarlamentu (teď narážím především na euroskeptiky), ani dnešní konání pochodu proti zločinné společnosti Monsanto (s účastí necelých 100 lidí), s našim národem bohužel tradičně nepohnuly. Ne že by mne to překvapilo.


neděle 11. května 2014

Problém zla a výstava Stop genocidě

Především mezi scholasticky orientovanými filosofy (ale i mezi objektivistickými konzervativci vůbec) se lze nezřídka setkat s jedním argumentačním přístupem - přiznávám, že i já jsem jej dříve používal - který bych nazval "naprosté odhlédnutí od osobní zkušenosti". Demonstroval bych to na příkladu. Byl jsem, tuším že to bylo loni, v Praze na CEVRu na bioetickém semináři, na němž se řešilo mimo jiné umělé oplodnění. V závěrečné diskuzi jeden návštěvník hájil mravní nepřijatelnost umělého oplodnění a jeden z panelistů se jej v návaznosti na to zeptal, jestli je ženatý a má děti (když proti tomu brojí). Návštěvník se snažil hájit v tom smyslu, že přece není důležité, jestli on osobně jako namítající má děti, že důležitý je jen objektivní morální status umělého oplodnění. A to je právě ten argumentační přístup, požadovaný ze strany "scholastiků" vůči oponentům: ti by se neměli nijak ohlížet na osobu, která něco tvrdí, a její osobní životní zkušenost úzce související s probíraným tématem, ale měli by věnovat pozornost čistě objektivním argumentům.

sobota 3. května 2014

Desiderabilia za 34 bodů

Pokud někdo četl úvodní příspěvek mého blogu, možná si pamatuje, že jsem loni nastoupil kombinované studium filosofie na ostravské univerzitě. Zatím jsem s tím stále neseknul, i když jsem už byl "definitivně" rozhodnutý, že seknu (důvody zde nebudu probírat; zcela jistě však nespočívají v tom že by mne to nebavilo). Nyní zakončuji druhý semestr, v němž jsme měli mimo jiné předmět Středověké myšlení s výborným přednášejícím Markem Otiskem. V rámci tohoto předmětu jsem vypracoval práci na téma Desiderabilia, tedy tématu, jež pojmenovalo můj blog - byť, jelikož jsem v době založení blogu ještě nevěděl, že se toto téma v průběhu středověku fakticky probíralo, jsem pro něj "vítězoslavně vymyslel" zkomolený českoanglicismus desirabilie. Takže kdyby ta práce někoho zajímala, může si ji stáhnout. Normálně bych sem samozřejmě svou školní práci nedával, ale vzhledem k tématu ... jinak dostal jsem za ni 34 bodů z 35 možných. Nevím, za co mi ten jeden bod unikl - kdo ví, možná za to, že jsem se v práci mj. odkázal na svůj zdejší původní text o desirabiliích :-D