Na úplný úvod bych si tentokrát dovolil dvě malá upozornění:
- přestože název textu zní nejspíš podezřele, text v žádném případě není pobádáním k sebevraždě
- text (všechny tři díly) čtete prosím jen na vlastní zodpovědnost
"Kierkegaard zde má na mysli radikální zoufalství ve vlastním smyslu slova. To nevylučuje, že sebevrah, jenž se chce zbavit vlastního bytí, rovněž v oprávněném smyslu slova nezoufá. Totéž platí o gnómovi, který, když ho král Midas nutil odpovědět na otázku, co je pro člověka nejlepší, odpověděl: pro člověka je nejlepší, aby se nikdy nenarodil, druhé nejlepší, aby co nejdříve zemřel."
(Josef Seifert, Filosofie, pravda, nesmrtelnost - tři pražské přednášky. Řím, Křesťanská akademie 1998, str. 129, pozn. 14. Zvýraznění je moje)
Nedávno jsem se na svém paralelním blogu na idnes ptal, jestli je svoboda opravdu lepší a žádoucnější, než determinismus, jak všeobecně a samozřejmě - a podle mne mylně - předpokládáme. Tento předpoklad jsem důvodně zpochybnil. Dnes budu ještě radikálnější (a také osobnější), a zeptám se, jestli je opravdu dobré vůbec existovat. Jestli třeba opravdu není lepší, jak se vyjádřil gnóm před králem Midasem, se nikdy nenarodit. Je otázka, zda se vůbec lze ptát ještě radikálněji. Bytí je totiž podmínkou všeho ostatního - radosti, touhy, štěstí, veškerého snažení, oběti, utrpení, prostě všeho vymezenějšího. Na cokoliv se můžeme ptát ve smyslu, je-li to dobré, popř. lepší než jeho opak; ale všechno toto je podmíněno bytím. Všechny tyto skutečnosti - s malou výjimkou štěstí, jak uvedu níže - totiž předpokládají bytí, popř. dobro bytí, předpokládají, že bytí je lepší než nebytí. Bez bytí by nemělo smysl se po ničem ptát a o nic usilovat.
Jelikož příliš dlouhé texty čtenáře často odrazují, rozhodl jsem se tento text rozdělit do tří dílů. V tomto, prvním díle, přednesu nějaké obecnější úvahy a následně se zamyslím nad vztahem mezi existencí mne a neexistencí jiných lidí a důsledcích, které z toho plynou. Ve druhém se zamyslím nad dobrem všeho nahodilého bytí ve vztahu k bytí nutnému. A jelikož bude tento text poněkud osobnější, nevyhnu se zase jednou křesťanské teologii; ale to především až ve třetím díle. Všechny tyto úvahy budou vztaženy k otázce po dobru našeho bytí.
