pondělí 1. září 2014

Minimálně dobrý možný svět

Leibnizův argument o tom, že náš svět je nejlepším z možných světů, zná asi každý, kdo trochu štrejchnul o filosofii. Scholastická manifestace pojmu nejlepší možný svět jakožto rozporného - podle mne platná - už bude možná malinko méně známá. Nicméně, i pokud je pojem nejlepší možný svět rozporný, stále je možné se ptát, jestli existuje minimálně dobrý možný svět - tj. svět s takovým stupněm dobra n, že existuje možný svět se stupněm dobra n-1, který "determinuje" Boha k tomu, aby jej nestvořil - n je tedy minimální stupeň dobra, jímž musí svět disponovat, aby byl vůbec stvořitelný. S tím se jistě pojí vážný problém, jsou-li konceptuální světy se stupněm dobra n-m <m: {1, 2,  ... n}> vůbec možnými světy, kde pojem možný znamená stvořitelný. Ale předpokládejme nyní že jsou, resp. momentálně tento problém není důležitý.

Každopádně když se dívám na ten náš skutečný svět a ono množství nejhrůznějších zel v něm, tak se skoro zdá, že i minimálně dobrý možný svět by se mohl ukázat jako rozporný pojem, a nebo jsou nároky na tu minimální dobrotu téměř nulové. Je zde však jeden protiargument: myslím, že to byl Alvin Plantinga, který přišel s argumentem, který mohu přeformulovat tak, že minimální dobrý svět je ten, v němž lidské bytosti mají svobodnou vůli, byť je tato schopná volit zlo. Absence svobody u rozumných bytostí by se tak jevila natolik zlou, že by svět s takovými bytostmi činila nestvořitelný. Chápu tento argument jako argument zkušenostní - Plantinga jej vyslovuje v rámci své teodiceje, tedy snahy ospravedlnit Boha před zlem v našem skutečném světě. Možná právě proto není příliš (popř. vůbec) psychologicky přesvědčivý - už jen proto, že je to další z argumentů typu "víme že, ale nevíme jak/proč/v čem" - tedy, přepsáno pro náš případ: "víme, že svoboda je natolik dobrá, že podmiňuje stvořitelnost světa v němž jsou rozumné bytosti, ale tváří v tvář všem těm hrozným zlům vůbec netušíme jak a v čem je tak dobrá" ...

V této souvislosti, a to už je závěrečná myšlenka, se ještě zmíním o kritice jistých filosofů jinými filosofy - někteří filosofové jsou totiž jinými kritizováni za svůj požadavek aseity svobodné vůle, tj. její absolutní nezávislosti na čemkoliv, tedy i na Bohu. Tu požadují jako podmínku možnosti svobody vůbec. Jiní filosofové takový požadavek nazývají nepatřičným megalomanstvím. Mi však takové "megalomanství" rovněž přijde jako naprosto legitimní požadavek záchrany smysluplnosti pojmu svobodné vůle. Ostatně, aseitou svobodné vůle by se vyřešily snad všechny problémy, které podmiňují nekonečnost diskuze o svobodě a determinismu ...

Za dva týdny se jedu podívat sem. Prakticky přes celou republiku. Tak doufám, že z toho aspoň něco rozumného vyleze ...