neděle 30. června 2013

Max Scheler: Láska a poznání

Dnes nebudu psát žádné vlastní myšlenky. Pouze bych rád upozornil na myšlenky cizí, o nichž si myslím, že stojí za to se s nimi seznámit. Fenomenolog a antropolog Max Scheler pro mne patří k těm novověkým filosofům, o jejichž díla má zcela určitě smysl se zajímat. A pro mne osobně to na prvním místě platí o jeho textu s velkým T nazvaném Láska a poznání, který v češtině vyšel ve sbírce jeho čtyř textů, nazvané Řád lásky (vydal Vyšehrad v r. 1971). Je to pro mne velmi důležitý text, k němuž se v průběhu času opakovaně vracím a vždy jej čtu se stejným zaujetím jako poprvé. Za  nejvíce inspirativní považuji stať Křesťanské pojetí, neboť pro mne představuje vážný argument vůči filozofujícím křesťanům, jednak považujících filozofování vůbec za neproblematicky legitimní a jednak domnívajících se, že je možné něco jako "čistá teorie". K otázce legitimity filozofování a možnosti čisté teorie zde na červenec chystám vlastní články.

Když jsem vyhledával ten webový odkaz na Schelerův text, narazil jsem náhodou na bakalářskou práci jisté Veroniky Prokopiusové, právě na téma Láska a poznání u Schelera a jeho předchůdců. Tak kdyby někoho také zajímala, stáhnete ji zde.

Všem, kteří mají prázdniny pak přeji, ať je dobře prožijí. My pracující vám holt můžeme jen závidět. No, budu se těšit alespoň na úterní den dovolené, který věnuju návštěvě LFŠ v Dubu nad Moravou. Přinesu pak nějakou reportáž.



5 komentářů:

  1. Neproblematicky legitimní, ne? Máš tam zápor navíc :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ..ahojte, mám takový problém, musím zpracovat M. Schelera Ordo Amoris a moc tomu nerozumím, poradíte, čeho se chytit a jak postupovat, aby z toho byl plnohodnotý text o něčem vypovídající?
      Děkuji Pája.. :(

      Vymazat
    2. Zdravím. Zadání zní pouze "zpracovat ordo amoris"? Nebo je to nějak konkrétnější? Má jít o nějaký referát o celé knize Řád lásky(obsahující čtyři texty)?
      Zkuste si přečíst bakalářskou práci, na níž odkazuji v textu, možná by mohla pomoci. Případně, pokud byste si nevěděla rady, zkuste se zeptat a třeba budu schopen poradit :-)

      Vymazat
  2. Možná bych se pokusil trochu rozvést, v čem vidím ten vážný argument vůči filozofujícím křesťanům.

    Co se týče té možnosti "čisté teorie", tak tam jde o to, že mnozí realisté obhajují metafyziku jako čistě teoretickou vědu, v níž jde o poznání pro poznání. Hovoříme-li o poznání pro poznání, pak vidím závažnost v tom, že se takovéto poznání de facto stává cílem samo o sobě. Ale je něco takového v křesťanství možné? Není to de facto postavení poznání do role Boha? Podle mne tomu tak do značné míry je a v tom vidím problém: zdá se, že pro křesťana není takové pojetí metafyziky "bezhříšně možné". Nicméně tohle je věc, která je trochu takovou specialitou, která asi bude "tankovat" pouze filozofy; pro ně ji však považuji za podstatnou. Měli by ji uznat :-)

    Otázku legitimity filozofování však považuji za mnohem závažnější a navíc zcela obecnou. Totiž, Scheler ve svém textu píše: "Křesťanům prvních křesťanských století byl, i pokud jde o jejich původ a povolání, i pokud jde o jejich smýšlení, cizí filosofický postoj k jsoucnu." Z této skutečnosti vycházím jako z "axiomu": první křesťané nebyli v tomto smyslu "metafyzičtí teoretici", nýbrž spíše "existencialisté". Neměli motiv být filozofy. Tento motiv přišel až v momentě, kdy se pohanští filozofové pokoušeli filozofickou cestou ukázat nesmyslnost určitých křesťanských pravd. Tehdy zareagovala křesťanská společnost tak, že, zjednodušeně řečeno, začala filozofii užívat k obraně křesťanské víry (tedy opět žádné poznání pro poznání, nýbrž poznání zcela "aplikované" a to z apologetických motivů). Jaký v tom vidím možný problém? Totiž ten, že by bylo možno namítnout, že se zde jednalo o nepřípustné řešení nějakého, byť vážného problému, jinak řečeno, že zde "účel světil prostředky". Pokud by to tak bylo, pak se tím samozřejmě podkopává nejen celá scholastika, ale i různá dogmatická vyjádření katolické Církve a to by byl "průser" :-). Bylo by každopádně zajímavé, pokud by to vůbec šlo, kdyby se nějaký historik pokusil sestavit hypotetický vývoj situace v případě, kdyby křesťané akomodaci filozofie z apologetických důvodů odmítli.

    Je zde však jistě otázka, proč vůbec tuto historickou akomodaci filozofie křesťanstvím nějak problematizovat. Pár motivů by proto myslím bylo, ale potřebuji si je ještě v hlavě nějak dobře a srozumitelně zformulovat, takže jejich vypsání nechám na později. Mohu ale aspoň naznačit, že takovou problematizaci svým způsobem naznačuje a zdůvodňuje Lev Šestov, např. v knize Kierkegaard a existenciální filozofie. Na základě jeho myšlenek by teoreticky bylo možno celou filozofii považovat za jakýsi důsledek prvotního hříchu.

    OdpovědětVymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.