pondělí 5. srpna 2013

Je prázdný možný svět možný?

Pojem “prázdný možný svět“ může znamenat v zásadě dvojí. V prvé řadě situaci, kdy neexistuje opravdu vůbec nic – ani absolutní jsoucno, tedy Bůh. V tomto smyslu nepovažuji prázdný možný svět za ontologicky, ani za logicky možný; jedná se o v sobě rozporný pojem.1 V jiném smyslu, který mne bude zajímat v tomto textu, je prázdným možným světem situace, kdy existuje pouze Bůh: je to tedy situace, kdy Bůh, nutné jsoucno, nic nestvořil, resp. kdy “stvořil“ prázdný svět. U možného světa v tomto smyslu je situace taková – alespoň nakolik je mi známo – že taková alternativa se často, resp. většinou bez větších výhrad uznává. Přesto ani tato pozice není bez značných problémů. Možnost nestvoření ničeho v českém prostředí hájí, jak jsem snad správně vypozoroval, především žáci prof. Stanislava Sousedíka (a zřejmě i Sousedík sám), opačnou pozici naopak hájí v realistických kruzích známá filosofická dvojka Roman Cardal a Jiří Fuchs. Dnes bych chtěl tedy velmi stručně představit argumenty obou pozic a vyjádřit vlastní stanovisko.

Na jedné rovině je argumentace vedena ontologicky. Ze strany Cardala a Fuchse ji lze nalézt buď v Cardalově knize Bůh ve světle filosofie, nebo ve Fuchsově čtvrtém díle filozofického kurzu, nazvaném Bůh filosofů. Jelikož mi není známo, že resp. kde je tento problém pojednáván ze strany “sousedíkovců“, dovolil jsem si zkopírovat z jednoho místa na internetu argumentaci Lukáše Nováka k této otázce, tudíž si ji můžete pročíst zde. Je tam uvedena i Cardalova námitka vůči Novákovi. Stručně řečeno se v těchto argumentacích polemizuje ohledně teze, že akt stvoření je vzhledem k jednoduchosti Boha totožný s Boží esencí, a toho, co z takové situace pro (ne)nutnost stvoření vyplývá.

Argumentace jsou to jistě zajímavé, ale mi osobně se zdá mnohem lepší a možná i jednodušší podívat se na problém jinak. Klíčovou roli v mé úvaze budou hrát pojmy dobrota a dar. Pojem dobra je jeden ze základních pojmů, jehož významem/významy se filozofie staletí zabývá, nicméně pro náš účel nám postačí jeho následující charakteristika: k podstatě dobra patří, že chce samo sebe rozlévat na jiné od sebe, chce se sdílet, udílet jiným od sebe. Pojem daru s touto charakteristikou dobra do nemalé míry souvisí. Darem je určité dobro, které je někomu dáno jakoby bezdůvodně. Je věnováno nikoliv jako závazek, jako povinnost, kauzální způsobenost, či prostě jako cokoliv, co zavání nějakou “nutností“.

Jak to nyní souvisí s problémem prázdného možného světa? Následovně:

Zastánci prázdného možného světa budou tvrdit, že kdyby bylo stvoření nutné, nemohlo by jít o dar. Být svobodným darem je však podstatou stvoření. Proto musí existovat prázdný možný svět, jinak by se zrušila darovaná povaha stvoření – a podle mnohých také Boží svoboda a suverenita.
Proti možnosti prázdného možného světa je však dle mne možné postavit následující úvahu. Podle aristotelsko-scholasticky zaměřených filozofů je Bůh dobrý, je dokonce Dobrem samým; zde panuje mezi zastánci a odpůrci prázdného možného světa shoda. Vzpomeňme však nyní, co jsem psal výše o povaze dobra: jde o sdílení se jinému od sebe. Pokud však Bůh nic nestvoří, bude v tom případě podstatně dobrý, i když se jakožto Dobro samo ničemu jinému od sebe nesdělí? Pokud by zastánci alternativy prázdného možného světa chtěli tuto alternativu obhájit, museli by podle mne učinit jednu ze dvou věcí: buď zbavit Boha dobroty, nakolik je tato jeho esencí (což zcela jistě neudělají), a nebo se pokusit předefinovat dobro tak, aby jeho charakteristika rozlévat se na jiné od sebe nebyla esenciální. Jakkoliv se mi tato možnost zdá schůdnější než ta první, silně pochybuji, že by se touto cestou sousedíkovci & spol. chtěli vydat.2

Jaké je tedy v této věci moje vlastní stanovisko? Jakkoliv je jistě možné, že jsem neuvážil nějakou pro problém důležitou skutečnost, přikláním se k alternativě, že prázdný možný svět ontologicky možný není. Je podle mne menším problémem zachovat darovanou povahu stvoření při popření možnosti prázdného možného světa, než při připuštění prázdného možného světa obhájit onu diskutovanou charakteristiku dobra, při silném významu onoho pojmu “jiné od sebe“ (viz poznámka 2). I když by bylo stvoření nutné3, nijak tím není řečeno, že bude nutně stvořeno právě to či ono stvořené jsoucno. V tomto smyslu je darovanost zachována a možnost prázdného možného světa jakožto podmínky pro její zachování z toho nevyplývá. Lze také říci, že pokud má být dobro rozléváním se na jiné od sebe, musí toto “jiné od Dobra“ existovat; jinak by totiž nebylo na koho/na co rozlévat. Pokud má však existovat, musí být stvořeno.

Poznámky:
1. Nemůžu ale v této souvislosti neocenit myšlenku barokního myslitele Jana Caramuela z Lobkovic, který sestrojil důkaz Boží neexistence a tvrdil, že pokud neexistuje opravdu nic, pak neexistuje ani soud, který by to vyjádřil. Tím se pokoušel předložit námitku vůči těm, kteří by se přes existenci pravdivého soudu o prázdném možném světě pokoušeli takovou možnost vyvrátit. Podrobně lze Caramuelovu argumentaci nalézt v: Stanislav Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, Vyšehrad 1997, str. 205-206.
2. Jen pod čarou uvádím možnost argumentace, že by obhájci zmíněné alternativy tvrdili, že Bůh intencionálně nahlédl sám sebe jako “jiného od sebe“ a v jakémsi smyslu se tak sdělil sobě samému, nakolik je “intencionálně jiný od sebe“. Tato možnost by podle mne byla zrušena naprostou jednoduchostí Boha, jíž by i byť jen “intencionální“ diference narušila. Z křesťansky-teologického hlediska by snad tuto možnost šlo obhajovat poukazem na trojiční vztahy v Bohu, ve hře by však stále zůstal onen pojem “jinost“ a otázka, nakolik jej lze na osoby trojice aplikovat.
3. Připomeňme, že dle aristotelsko-scholastické filozofie se nutnost a svoboda v Bohu nevylučují. Taková teze se samozřejmě jeví být, alespoň na první pohled, poměrně kontroverzní, ale diskuze nad ní zde překračuje rámec tématu.

15 komentářů:

  1. Dík za článek. Pomohl mi k tomu, že jsem si na stará kolena poněkud ujasnil, které formy scholastiky mám v úctě a které vnímám rezervovaně nebo přímo odmítavě. K tomu, co nedokáži vzít vážně, patří ku příkladu následující východiska či tvrzení:
    (1) Teze že lze cosi vypovídat o VŠEM. Konkrétně např., že VŠE, co není, se dá rozdělit na dvě disjunktní skupiny – co není nutně a co není možně (/nahodile/fakultativně). (Hlavní téma článku.)
    (2) Teze, že lze s úspěchem spekulovat o vlastnostech Boha a popisovat je termíny osvědčenými pro stvořený svět. Konkrétně např., že lze cosi odvozovat z Boží JEDNODUCHOSTI. (Poznámka 2.)
    (3) Teze, že lze rozlišit dobro ontologické od dobra etického. (Komentář z 23. 7. 2013 pod článkem „Desirabilie: další typ možností?“ z 15. 7. 2013.)
    Naopak k tomu, čím mě scholastika oslovuje a za co jsem jí vděčný, patří třeba z tohoto článku vyplývající (sice poněkud spekulativní, ale po mém soudu hezké) „ospravedlnění“ nedokonalého a zlého světa. A v něm nás nedokonalých a milosti potřebných hříšníků. Kdybychom totiž byli já a svět tuhou součástí dobra, nebylo by nám nejspíše až tak potřeba daru. Protože já a svět jsme (často) „jiní od Dobra“, je smysluplné (ba pro nás nanejvýš potřebné), aby se dobro rozlévalo. A to co nejvíce tam, kde je ho nedostatek – sem, okolo mě, na mě a do mě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. Proč s tím máš vlastně problém? (ne, že bych to netušil, ale rád bych si to ověřil)
      2. Zde bych se musel těchto scholastiků zastat. Co teorie analogie - vědomí, že pojmy jako jednoduchost se na stvořený svět a na Boha vztahují poněkud jinak?
      3. V tomto jsme si asi relativně nejblíž. V některých případech je ale to rozlišování asi legitimní - aniž bych je teď chtěl rozebírat.

      "Kdybychom totiž byli já a svět tuhou součástí dobra, nebylo by nám nejspíše až tak potřeba daru. Protože já a svět jsme (často) „jiní od Dobra“, je smysluplné (ba pro nás nanejvýš potřebné), aby se dobro rozlévalo. A to co nejvíce tam, kde je ho nedostatek – sem, okolo mě, na mě a do mě."
      To je asi trochu nepochopení. Já měl na mysli rozlévání jako stvoření jsoucen vůbec. Ty máš na mysli rozlévání jako rozlévání na již stvořená jsoucna - tedy rozlévání "o úroveň níž".

      Vymazat
    2. 1. Proč mám problém se skoro VŠÍM, co se tvrdí o VŠEM.
      …No hlavně proto, že mě srážka s realitou naučila trochu počítat s tím, že svět bývá vždy ještě trochu zajímavější, než jsem si dokázal předem představit. A že ať se nějaké heslo osvědčuje jakkoli dlouho, při snaze o jeho naprosto generální zobecnění dříve či později narazíme a býváme přinuceni se zamyslet. Úplně nezajímavý, ale názorný příklad: Pro hrst písku vždy platí: Jako výsledek přidání zrnka písku k té hrsti dostaneme opět hrst písku. Pro vagón písku zase vždy platí: Po odebrání zrnka písku z toho vagónu zbyde opět vagón písku. To svádí ke zobecnění, že k hrsti písku můžu přidávat a z vagónu písku brát, a nikdy se nic nezmění. Jenže to vždy a pořád fungovat nebude. Neumím dokázat, po kolikátém zrnku se to změní, ale jednou se to buď do hrsti nevejde nebo v ton vagónu bude něco chybět.

      2. Těch scholastiků je třeba se zastat.
      …Já jsem si vědom, že scholastikové jsou si vědomi Boží jinakosti a že při užití pojmů z našeho světa pro Boha pracují s analogickým významem. Přesto nebo spíš proto bych byl opatrný při šermování tvrzeními, že stvořené „může“ či „nemůže“ nebýt, že Bůh „musí“ či „nemusí“ tvořit, že reálná potence k tomu, aby stvořené věci byly stvořené je „ve stvoření“ či „v Bohu“ etc. Scholastikové a jejich zastánci mají mou úctu, ale trochu se o ně bojím, aby to, byť ve významu analogickém, v výroky o Bohu nepřehnali.

      3. V tomto jsme si asi nejblíž.
      …Ano, souhlasím. Nedovolil bych si moc hlasitě protestovat proti legitimitě rozlišení. Ale nedovolil bych si to rozlišení ani moc rozebírat, protože k tomu neumím nejspíš nic smysluplného říci.

      Ohledně „nepochopení“ rozlévání dobra.
      …Asi je pravda, že tady se ty dvě úrovně docela dají rozlišit. Když mě Bůh tvořil, odehrálo se to, pokud vím, bez mé aktivní spolupráce. Pokud mě chce spasit, možná by to úplně bez mé účasti mohl být i problém. Ale zase bych byl trochu opatrný: Lze to „druhé“ či „nové“ stvoření (vylití dobra na „první“ stvoření) smysluplně označovat za „o úroveň nižší“? Kdo jsem já, abych klasifikoval Boží činy a přisuzoval jim úrovně. Vždyť Boží úmysly nejsou úmysly naše a naše cesty nejsou cesty Boží. A jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty Boží cesty naše a úmysly Boží úmysly naše. (Iz 55, 8.9)

      Vymazat
    3. 2. A máš nějakou zkušenost, nebo jiný důvod, která Tě k tomu strachu o nepřehnání vede?

      "Kdo jsem já, abych klasifikoval Boží činy a přisuzoval jim úrovně."
      To "nižší" samozřejmě nebylo myšleno ve smyslu "ontologicky méně hodnotné" nebo tak nějak. Zrovna tak jsem mohl místo toho použít pojem "vyšší". Takže odkazovat se na ten biblický citát v tomto případě není úplně na místě :-)

      Vymazat
    4. 2. Mám-li zkušenost či důvod, jež by vedly ke strachu o nepřehánění.
      …Jak jsem starý, tak se stále cítím být nepříliš zkušený. (To se týká metafyziky, interakce s reálným světem a možná i lecčeho dalšího.) Ale kdykoli jsem s údivem vnímal, že jsem svědkem toho, jak je Bůh při díle, nebylo to v souvislosti s teoretizováním o tom, je-li reálná potence určité situace v přírodních zákonech, v sociálních, politických a ekonomických parametrech středoevropské společnosti, v metafyzických entitách nebo v lidské tuposti. Spíš to bylo v souvislosti s tím, že ač vše nasvědčovalo tomu, že z té situace nic smysluplného nevzejde, bylo tomu k mému překvapení jinak. Prostě jsem seznal mnohé teorie býti poněkud šedými ve srovnání se zeleným stromem života.

      V případě úrovní působení dobra není citát Iz 55, 8.9 úplně na místě.
      …Ano, rozumím. Bez ohledu na porovnávání (nižší vs. vyšší) mi ale přece jen moc nesedí to samotné oddělování. Jakoby mě či svět Bůh v jednom kroku stvořil, pak jako kdyby nečinně čekal, co se z toho vyklube, a až někdy později by hasil případný aktuální či potenciální malér. Možná jsme na Boha mnohem odkázanější a On je nám mnohem blíže. Možná Bůh tvoří skutečnost světa kontinuálně. Ale ano, souhlasím – i kdyby „skutečné“ tvoření bylo kontinuum, nám lidem bývá dáno zakusit i (tak řka) odloučenosti od Boha nebo (pocitu) Božího mlčení.

      Vymazat
    5. Předvedl jsem krásný příklad pojmové nedůslednosti. Včera 1. 9. jsem napsal parafrázi slov sv. Augustina „Stvořil jsi mne beze mne, ale nespasíš mne beze mne“ a doprovodil to schválením rozlišení dvou úrovní Božích činností. Následně dnes 2. 9. jsem takové rozlišení dvou úrovní odmítl. Ty nekonzistentní výroky vyplývají z představy, že svět či Boží dílo nabývají podob různých (souhlas s rozlišením), ale mohou tvořit propojení a jednotu, snad až kontinuum (odmítnutí oddělení).

      Vymazat
  2. Pod tímto komentářem Nazemidana se patrně nachází to pravé místo a nastal pravý čas na obecnější shrnutí. Tento blog začal před třemi měsíci, někdy začátkem června. Nyní je začátek září a vypadá to, že je po „kulminaci“.

    Ze začátku jsem se trochu obával rozptylu témat. Každý třetí den se objevoval článek na zcela odlišné téma. Mě to připadalo nezvládnutelné, ale nekomentoval jsem to. Preventivně jsem se totiž obával, zda-li se nejedná o „výtrysk genia“, i když dikce a stylistika příspěvků tomu nenaznačovala.

    Nyní, po třech měsících, se zdá, že moje obavy byly zbytečné. Themata se vyčerpala a kruh se uzavřel.Teď je zřejmé, že šlo o ventilaci dříve připravených příspěvků, nové nepřibývají. Paleta prezentovaných themat se tedy ukázala jako „nikoliv nekonečná“...

    Teď to patrně vypadá, že podnikám brutální verbální útok na tento blog, ale prosím, ještě na okamžik pozdržte svoje hodnotící soudy...

    Jde mi totiž o následující: všechna zde prezentovaná témata jsou „fuchsovská“. A to mě upoutalo. Všechna témata vychází z cyklu přednášek pana Fuchse. Neobjevila se tu (promiň) jediná originální myšlenka. Jediný náznak vlastního přesvědčení, vlastní „pravdy“, jediný původní motiv. Vše je to jenom Fuchs horem dolem, zleva zprava, křížem krážem.

    Jakube, sám jsi napsal, že se cítíš „ovlivněn učitelem“, čemuž rozumím. Ale tady stejně uniká ten „kruciální“ moment. A to – s čím a z jakého důvodu jsi vůbec šel „do“ přednášek pana Fuchse. Co sis z těch přednášek odnesl, to víme. Ale vůbec není zřejmé, co tě motivovalo přednášky absolvovat - přihlásit se a docházet. To ze zde prezentovaných textů není zřejmé vůbec. A ve mně díky tomu roste nová, důvodná obava – že totiž ty původní motivy k zahájení studia nebyly tak docela filosofické. Pokud není z tvých textů původní motiv patrný, je logicky tvůj původní motiv asi ne úplně „košer“.

    A teď dojde tak trochu na „lámání chleba“. Buď budeš ochoten se o tom bavit (resp. se necháš vtáhnout do takové diskuze a obhájíš se) - a pak teprve bude řeč o nějaké filosofii. Anebo nebudeš ochoten – a pak nebude řeč vůbec. Zatím to všechno tady je jenom takové „láryfáry“, nic natvrdo. Je tu hodně řeč o bohu (malé/velké B v tom slově neřeším), ale zároveň je ta řeč vedena tak potichu, po špičkách, že to vypadá (a latinská slůvka máš rád) na contradictio in adjecto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. " vypadá to, že je po „kulminaci“ ... Themata se vyčerpala a kruh se uzavřel.Teď je zřejmé, že šlo o ventilaci dříve připravených příspěvků, nové nepřibývají."

      To je myslím přesně to, co bych si já pod jinými blogy, kdybych tam zaregistroval podobnou pauzu jako zde, nedovolil napsat. Za život jsem se totiž naučil - v mém případě až přespříliš a mám s tím v životě často praktický problém - že v žádném případě nemůžu vědět, jestli znám všechny relevantní okolnosti k tomu, abych mohl vynést nějaké radikálnější zhodnocení něčeho. Právě v tomto Tvém případě ses "netrefil", protože od příštího týdne (pevně doufám, že to stihnu) zde začne vycházet - na pokračování, protože docela dlouhý - další text, na kterém jsem celou tu dobu pracoval, včetně nemalého čtení potřebné literaury. No ale to je jedno.

      "všechna zde prezentovaná témata jsou „fuchsovská“"

      No, to bych se na jednu stranu hádal, ale nemám k tomu na druhou stranu potřebu. Nemám důvod se domnívat, že znáš Fuchse tak dobře, abys to mohl legitimně napsat.

      "Neobjevila se tu (promiň) jediná originální myšlenka."

      Já vím, že v postmoderní době jde hlavně o originalitu. Ale to neznamená, že s tím souhlasím. Nicméně zároveň vím, jak to asi myslíš, ale opět nemám potřebu se o tom hádat.

      "s čím a z jakého důvodu jsi vůbec šel „do“ přednášek pana Fuchse."

      No, co k tomu mohu nyní říct je to, že v době, když mne filosofie začala opravdu hodně zajímat (začátek roku 2008) jsem už pár let pracoval a nedovedl jsem si tehdy dobře představit, že bych měl u toho ještě zároveň chodit do školy, čímž jsem studium na klasické výšce vyloučil. No a již 2 roky jsem věděl o té "fuchsoškole" a o tom, jak funguje, a bylo to pro mne schůdné.

      "A ve mně díky tomu roste nová, důvodná obava – že totiž ty původní motivy k zahájení studia nebyly tak docela filosofické."

      Klidně ať roste. Jednak bychom si museli ujasnit (a pokud možno se shodnout), co to vlastně je "filosofický motiv". A za druhé bych se odkázal na poznámku č. 6 v textu http://desirabilia.blogspot.cz/2013/08/opravdu-teoreticka-suspenze-eticna.html, která snad aspoň trochu napovídá, že mám docela pochybnosti o tom, že by nějaký (čistě) filosofický motiv vůbec mohl existovat.

      "Buď budeš ochoten se o tom bavit (resp. se necháš vtáhnout do takové diskuze a obhájíš se) - a pak teprve bude řeč o nějaké filosofii. Anebo nebudeš ochoten – a pak nebude řeč vůbec."

      Mé osobní motivy ke studiu filosofie byly mimo jiné docela hodně intimní. A jako člověk od přirozenosti uzavřený, který si určitou otevřenost musel nelehce vybojovávat, netíhnu k tomu, abych tyhle věci "komukoliv" jen tak sděloval. Nicméně, když si počkáš na ten další text, tak se možná dovíš více. Ale na druhou stranu si dovolím napsat to, co bude právě i v tom textu rovněž, byť jinak, formulované. Totiž, pokud ti na mém blogu a způsobu, jak jej vedu, něco vadí, mám pro Tebe jednu dobrou zprávu: nikdo Tě to tu nenutí číst :-)

      Vymazat
  3. Vezmu to na přeskáčku:

    „Totiž, pokud ti na mém blogu a způsobu, jak jej vedu, něco vadí, mám pro Tebe jednu dobrou zprávu: nikdo Tě to tu nenutí číst.“
    Ani omylem. Kam bychom došli, kdyby se četlo jenom to, co se líbí a co se hodí do krámu. Takhle to samozřejmě nefunguje. Navíc z české školy bych řekl, máme vynikající trénink číst a studovat i to, co nikoho nezajímá a nebaví. Protože je to nutné. I proto jsem poctivě věnoval pár hodin panu Fuchsovi, abych se dozvěděl.

    „Za život jsem se totiž naučil .. atd .. že v žádném případě nemůžu vědět, jestli znám všechny relevantní okolnosti k tomu, abych mohl vynést nějaké radikálnější zhodnocení něčeho.“
    To je snad jasné, že -nikdy- neznáme všechny okolnosti. Všechny okolnosti zná jen On. Ale co z toho plyne? Že už budu navždy jen sedět jako pecka a koukat? Sám nic neříkat a na všechno se ptát? V lidských nebožských poměrech je snad i nezbytné nějaký postoj zaujmout, i když – logicky – neznám všechny okolnosti ničeho. Já jsem si tady neudělal to zhodnocení jen tak z plezíru– ty důvody proč hodnotím jsem vyjmenoval. Už jen to, že zaujmu nějaký postoj samo o sobě něco znamená. Jestli je kobra doopravdy mrtvá nemůžu vědět – vždyť neznám všechny okolnosti. Dozvím se to teprve až když jí trochu (pořádně) pošťourám klackem...

    „mám docela pochybnosti o tom, že by nějaký (čistě) filosofický motiv vůbec mohl existovat.“
    Jistě, to už se probíralo vedle. Nicméně aby nedošlo k záměně jablek a hrušek. U tzv „velkých“, ale i třeba jen těch středně velkých - je důvod proč skončí u filosofie docela nasnadě: a to je obrovský nadbytek intelektu. Když mám fenomenální paměť, umím napsat knihu ve třech jazycích (bez použití počítače) a v pětadvaceti letech se dostanu na konec existujících učebnic, tak je víceméně logické, že pak už zůstanu „trčet“ někde v Lovani nebo v Heidelbergu. Co jiného. Říkal bych tomu ale spíš predestinace, než determinace:o) Juan Miró kreslil jako bůh v deseti letech, prostě je to dané. Otázka motivace spíš vyvstává u těch, kteří na to nemají, ale stejně do toho – jako já - strkají nos. A ještě dvakrát důležitější je tato otázka u těch, kteří jsou si toho sami vědomi, že na to nemají. Samozřejmě existuje i kasta takových, kteří sami nechtějí nic vymýšlet – jen zpracovávají dílo někoho jiného, bez vlastních ambicí. To ale není tvůj případ – přeci jenom by se chtělo s Fuchsem polemizovat, né ho obdivně rozvíjet. A v neposlední řadě – jak už jsem zmínil, u každého je vidět nějaký „leitmotif“ - myšlenkový refrén - a to i u Fuchse samotného. Pokud se potom zjeví několik textů, na kterých není vidět žádný takových leitmotif – tak to samozřejmě upoutá pozornost, protože to něco znamená. A to je celé. Těším se na další – obsáhlý – text.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za off-topic a pokud komentář neprojde schvalováním, nebudu se zlobit. Nicméně nejsem možná sám, koho by případná odpověď mohla zajímat.

      Nuže, rád bych se zeptal anonymního pana Trademarka (pokud to tady ještě čte), zda má vlastní blog a pokud ano, zda by mohl uvést link.

      Děkuji.

      Vymazat
    2. Pan to tu předpokládám již nečte, ale snad se nebude zlobit, když uvedu odkaz na - předpokládám jeho - google+ profil: https://plus.google.com/104035479116609904288/

      Vymazat
    3. Děkuji za info, jen mě tak napadlo se zeptat, nerad bych, aby to vypadalo, že jsem se zajímal o identitu někoho, kdo možná chtěl zůstat v anonymitě.
      Ale je otázka, zda se skutečně jedná o profil Anonymního ™. Tamější posty mi moc nejdou dohromady se Summa Theologica ...

      Vymazat
    4. Jsem tu, zdravím a přeji bohatého ježíška všem:o) Občas se mrknu co je tu nového. Blog nemám, ten účet na google plus co píše Jakub opravdu není můj. Pokud by to k něčemu bylo dobré, tak mám email. Jinak případnou kritiku mých komentářů můžeme odbýt klidně i zde, to by myslím Jakubovi snad ani tolik nevadilo;o)

      Vymazat
    5. Děkuji za odpověď.

      Neměl jsem v úmyslu vyzvídat nebo drtit Vaše komentáře. V průběhu času se tu objevilo několik linků na cizí blogy, tak mě napadlo, že kdybyste měl náhodou blog také, mohlo by to být docela zajímavé čtení. Proto můj dotaz.

      No a pochopitelně i já se připojuji k Vánočnímu přání a přeji všem, kdo si to přečtou, příjemný zbytek svátků a hodně zdaru do roku 2014.

      Vymazat
  4. Jeden doplněk k poznámce č. 2: zdá se, že přes Boží Trojici se na problém opravdu pokouší jít (ale jen velmi náznakově) dr. Karel Šprunk ve svém textu o Leibnizově Teodiceji. Jelikož jeho argument je opravdu jen stručně, kratince naznačen (a navíc Šprunk uznává, že není filosofický), nemohu se k tomu moc vyjádřit, ale v zásadě myslím, že tam stále zůstává ten problém s jiností - tzn. může-li Bůh být "dostatečně jiný od sebe" natolik, aby trojiční vztahy mohly zachovat povahu dobra jako darování jinému od sebe.

    OdpovědětVymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.