V životě tomu bývá často tak, že dokud nejde opravdu do tuhého, věci neřešíme a odkládáme; dalo by se snad říci, že většinou žijeme život Kierkegaardovských estetiků, zaplašujících "smrští prožitků" každou nepříjemnou situaci, která takové zaplašení umožňuje (čest všem ne-estetikům). Ovšem, jak napsal ve své knize Svědectví o zármutku C.S.Lewis, nikdy nevíte, jestli něčemu věříte, dokud se to pro vás nestane otázkou života a smrti. Až když se dostaneme do nějakého existenčního průseru, začínáme věci opravdově řešit - pokud se ovšem nezhroutíme či nerezignujeme.
I filosofické otázky mohou být předmětem podobného přístupu. Přirozenou výjimkou jsou některé otázky etiky - např. momenty, kdy jde prakticky o to, zda odpojit či neodpojit nějakého pacienta od přístrojů, povolit či nepovolit v té či oné míře eutanazii, zakázat pod citelným postihem to či ono apod. Moment nutného, neodkladného rozhodnutí, který před nás situace nemilosrdně postaví, je podle mne něco, na čem se všichni filosofové v nějakém smyslu snadno shodnou: každý totiž rozumí např. tomu, co by znamenalo zakázat to či ono. V tu chvíli jdou všechny jazykové hry, hermeneutika a relativismus bokem a nastupuje selský realismus.
Právě přemýšlení nad tím, jak donutit filosofy k tomu, aby se některými otázkami (v mém případě především těmi mými :-) ) vážně zabývali teď a tady a neodkládali je, mne nedávno přivedlo k nápadu na scénář filosofického thrilleru, který bych nyní rád představil. Samozřejmě půjde jen o základní kostru a ideu, s hrubými nedostatky, které by bylo třeba dopilovat, a navíc nechci nikoho zatěžovat příliš dlouhým textem. Tedy:
Mike Campbell je čerstvě vysloužilým agentem speciální jednotky CIA, nesmírně schopným a inteligentním. Žena mu ale už umřela a zůstala mu krásná, milovaná 16tiletá dcera. Mike řeší, co se svým životem, hledá jeho smysl, ptá se po existenci Boha a rozhodne se pro zajímavou věc: nastoupí na stará kolena na vysokoškolské studium filosofie. Mimo jiné absolvuje předmět Středověká filosofie, který učí jeden starý, ale Mikovi sympatický profesor - stoupenec scholastiky. Argumenty pro existenci Boha Mikovi imponují. Na jedné hodině se ale probírá teodicea, tedy otázka ospravedlnění Boha vzhledem ke zlu ve světě. Profesor přednáší klasické scholastické argumenty, které ale Mika nejen že neuspokojí, ale ještě jej navíc podráždí. Snaží se o nich s profesorem polemizovat v kabinetu, ale diskuze nikam nevedou: profesor se jen odvolává na tajemství, poukazuje na lidskou nicotnost, omezenost poznání atp. Mikovi se začíná zdát, že profesor časem přestává být ochotný diskutovat.
Po jedné takové vypjaté debatě se Mike vrací večer domů, když v tom jej zastihne telefonát, v němž je mu policií sdělena strašná zpráva: jeho dcera byla nalezena mrtvá a brutálně znásilněná. Mike je zoufalý a následující dny prožívá na pokraji zhroucení. Neuspokojivé teodicejní argumenty a čerstvě uplynulé polemiky s profesorem jeho trýzeň jen zhoršují. Během jedné vypjaté bezesné noci Mike, vnitřně rozleptaný a nahněvaný na celý svět, usoudí, že již nemá co ztratit, a učiní rozhodnutí.
Následující část scénáře je nejslabší a vyžaduje největší dopilování, proto stručně: pozítří se ozbrojenému Mikovi - bývalému členu speciální jednotky CIA - podaří ve zdejším obchodním domě nainstalovat a ukrýt dálkově ovládanou, silnou trhavinu. Zároveň zneškodní pár členů ochranky a dostane se do místnosti s centrálním ovládáním budovy. Jeho pomocí budovu neprodyšně uzavře, takže nikdo z návštěvníků nemůže ven. Mike celou centrální místnost pojistí proti vniknutí dovnitř tak, aby jakýkoliv pokus o vniknutí dovnitř spustil trhavinu a srovnal budovu se zemí se všemi návštěvníky, včetně něj samotného. Brzy přijede policie, zjistí situaci a začne s Mikem vyjednávat, podobně jako ve filmu Bezva finta s J.P.Belmondem. Mike má jedinou podmínku, která policisty takřka šokuje: obchodní dům otevře, hosty a personál propustí, trhavinu zlikviduje a pak se sám vydá policistům, ale jen za jedné podmínky - pokud přijede profesor-scholastik a při vědomí hrozné smrti Mikovy dcery mu představí opravdu přesvědčivou teodiceu, která Mika přesvědčí. Pokud nepřesvědčí, odpálí trhavinu. Policie volá profesora a sdělí mu situaci. Ten je šokován, ale vydává se na místo. Začíná filosofická disputace, na jejímž výsledku závisí, pohřbí-li či nepohřbí Mike pod sutěmi obchoďáku stovky životů, včetně svého. Bezva finta se mění v nervy drásající, filosofickou Telefonní budku ...
Film může různé závěry. Např. profesor může Mika přesvědčit, ale na konci filmu vyčerpáním umírá. Nebo neumírá a film končí krátkým rozhovorem Mika s profesorem, před Mikovým nástupem do vězení. Nebo Mika sice přesvědčí, ale nešťastnou náhodou stejně k výbuchu a tragédii dojde. Nebo jej nepřesvědčí, ale Mike budovu neodpálí, a po závěrečné řeči na rozloučenou, v níž odsoudí scholastiku, se zastřelí sám. Zatím nevím, co by bylo nejlepší. Každopádně hlavní idea se mi zdá nosná. Hlavní, disputační část by bylo možno obohatit také o následující vrstvu: o celé situaci se dozví sdružení nových ateistů, jejichž úderná jednotka v čele s Richardem Dawkinsem rovněž dorazí na místo a, ač si nepřeje tragický konec celé situace, snaží se profesorovi-scholastikovi v jeho argumentaci spolu s Mikem oponovat. Vypjatost a naléhavost celé situace by se tak mohla ještě zesílit.
Vzhledem k tomu, že kulturně-mediální rovina je dnes ta, která má zřejmě největší vliv na společnost, by takový filosofický thriller mohl mít nemalý efekt. Jak na běžnou společnost, kterou by donutil o podobných věcech více přemýšlet, jednak především na profesionální filosofy, aby, až s nimi bude někdo polemizovat nejen o teodiceji, si byli vědomi, že nikdy neví, jak podstatně jejich argumentace může zapůsobit - ať už v dobrém, nebo špatném smyslu.
Na závěr se už zbývá zeptat jen na jedno: tak co, rejžové? Kdo z vás do toho jde?
Dobrý nápad! Ty konce by se do filmu klidně daly použít všechny, ve stylu Lola běží o život.
OdpovědětVymazat