Ontologický povzdech

Na pozdní páteční večer, jen tak bez zbytečného obkecávání a vysvětlování (to lze nechat na komentáře), jeden takový povzdech, který už nějaký ten týden nosím v hlavě:

Proč to musí být tak, že bytí je jako nepatrný ostrůvek v takřka nekonečném moři nicoty a privace?