neděle 11. května 2014

Problém zla a výstava Stop genocidě

Především mezi scholasticky orientovanými filosofy (ale i mezi objektivistickými konzervativci vůbec) se lze nezřídka setkat s jedním argumentačním přístupem - přiznávám, že i já jsem jej dříve používal - který bych nazval "naprosté odhlédnutí od osobní zkušenosti". Demonstroval bych to na příkladu. Byl jsem, tuším že to bylo loni, v Praze na CEVRu na bioetickém semináři, na němž se řešilo mimo jiné umělé oplodnění. V závěrečné diskuzi jeden návštěvník hájil mravní nepřijatelnost umělého oplodnění a jeden z panelistů se jej v návaznosti na to zeptal, jestli je ženatý a má děti (když proti tomu brojí). Návštěvník se snažil hájit v tom smyslu, že přece není důležité, jestli on osobně jako namítající má děti, že důležitý je jen objektivní morální status umělého oplodnění. A to je právě ten argumentační přístup, požadovaný ze strany "scholastiků" vůči oponentům: ti by se neměli nijak ohlížet na osobu, která něco tvrdí, a její osobní životní zkušenost úzce související s probíraným tématem, ale měli by věnovat pozornost čistě objektivním argumentům.


Z formálního hlediska je takový požadavek asi zcela v pořádku. Otázka ale je, jestli je v pořádku z hlediska psychologického, z hlediska věrohodnosti argumentujícího a tudíž z hlediska toho, jakou šanci bude mít argument u osoby, které se předkládá, uspět. A zde si již myslím, že v mnoha případech v pořádku není. Uvedu to opět na konkrétním, osobním příkladu:

V letech 2009-2011 jsem spolupořádal nebo se účastnil několika výstav Stop genocidě, zaměřeným proti potratům. Pravděpodobně jsou tyto výstavy už docela známé, protože se občas na hlavních zpravodajských portálech v minulých letech objevila reportáž o tom, že se tato výstava někde konala. Samozřejmě s jejím negativním hodnocením a odsuzujícími komentáři pod článkem. O tom ale psát nechci. Stejně jako se ale již nechci osobně účastnit těchto výstav, ač proti jejich konání obecně jistě nic nemám. A proč se jich již nechci účastnit?
Protože si myslím, že aby taková výstava byla psychologicky i jinak důvěryhodná a měla tudíž větší kýžený efekt, měli by u ní být přítomni především či pouze lidé, kteří:

- jsou ženy, které absolvovaly potrat a litují toho, nebo
- jsou ženatí a mají dítě/děti, přičemž žen by mělo být přítomno více nebo stejně jako/než mužů

Já vyše uvedené parametry nesplňuji a proto u těchto výstav již osobně přítomen být nechci. Jistě, není vůbec jisté, že by se mne někdo, pokud bych u té výstavy znovu byl, zeptal, jestli mám děti, když tady  tak suverénně brojím proti potratům. Kdyby se mne ovšem někdo zeptal, jistě bych o své situaci nelhal. A stejně jako u nahoře zmiňované situace z CEVRa bych mohl říci, že to přece není důležité, jestli já osobně mám či nemám děti, protože důležitá je jen ta objektivní pravda o potratech. Ovšem už jen ta představa, že bych to říct měl, je mi proti srsti - jak kvůli mně samotnému, tak kvůli tomu, že bych tím celkovou důvěryhodnost či psychologickou přijatelnost výstavy rozhodně nezvýšil - spíše úplně naopak. Nebo myslíte, že ne? Každopádně, pokud by mne za to někdo z "objektivistů" chtěl kritizovat, nemám pro něj lepší odpověď, než ať tedy jde takovou výstavu spoluorganizovat sám. 

Uvědomil jsem si, že podobný argumentační přístup lze stejně psychologicky nedůvěryhodně použít i v klasickém obtížném filosofickém tématu - v otázce teodiceje, tzn. slučitelnosti absolutně dobrého Boha s existencí množství nejzrůdnějších zel. S Tondou Dolákem z Ostravské univerzity jsem relativně nedávno právě o této věci diskutoval a na jeho otázku ohledně zločinu v Osvětimi "pro svobodu nacistických pohlavárů Bůh obětoval 6 milionů lidí?" jsem, již vědom si problému výše popsaného, odpověděl takto

"Ad oběť pro svobodu nacistických pohlavárů. To je hrozně obtížná otázka, před kterou asi nyní zůstanu mlčky. Měli by na ni odpovídat hlavně ti zastánci svobody a zároveň dobroty Boha, kterým svoboda druhých značně a citelně ublížila (např. jim vyvraždili rodinu)."

Jinak řečeno, podobně, jako by měli proti potratům na výstavách Stop genocidě brojit především (muži a) ženy, mající rodinu, by měli teodiceu dělat především ty silné a obdivuhodné osobnosti, kterým se zcela osobně událo nějaké extrémní zlo typu někdo jim znásilnil či zavraždil dceru atp, ale kteří kvůli tomu dobrotu Boží nepopřeli. To je prakticky jistě velmi obtížně realizovatelné - mám na mysli především to, aby o tom "křesílkoví teodicemani" úplně přestali psát (což by ani nebylo zcela vhodné), ovšem důvěryhodnost a psychologická přijatelnost teodicey z úst hrozným zlem zasaženého nešťastníka by byla jistě větší, než pokud by ji prezentoval filosof z pohodlí svého vyhřátého křesílka ...

A na závěr už jen mimoběžná poznámka, když už jsem u těch potratů. Potraty jsou samozřejmě zlo a neměly by se dít. Ovšem z čeho jsem ještě mnohem nešťastnější než z toho, že se potraty fakticky konají, je skutečnost, že zde vůbec existuje ontologická možnost potratu. Jak to myslím? Inu, neříkám, že by se mi to u lidí dvakrát líbilo, ale - holt živočichové, kteří se množí dělením, žádné "potraty" řešit nemusí ...

3 komentáře:

  1. Tak Tonda mě dostal:-) Jestli ten něco učí, tak neváhej a zdrhej...

    OdpovědětVymazat
  2. "...To je hrozně obtížná otázka, před kterou asi nyní zůstanu mlčky. Měli by na ni odpovídat hlavně ti zastánci svobody a zároveň dobroty Boha, kterým svoboda druhých značně a citelně ublížila (např. jim vyvraždili rodinu)."

    ... Mně to spíše připadá tak, že jsi se z odpovědi jednoduše vykroutil.
    Nechci popírat roli psychologie při argumentaci (bez psychologie by si podomní prodejce nevydělal ani na slanou vodu), ale při diskusi mezi dvěma filosofy by snad skutečně měly rozhodovat argumenty.

    Takže se domnívám, že minimálně sám sobě bys měl být schopen vysvětlit, zda je skutečně v pořádku považovat svobodu masových vrahů vraždit za důležitější než život (!!! a svobodu přece také !!!) několika miliónů nevinných lidí, a ještě to označovat slovem "dobro". Mně to připadá jako naprosté převrácení významu toho slova.
    Bůh by měl být přece všemohoucí, takže by měl být schopen i při zachování svobody rozhodování nějak zajistit, aby minimálně takové extrémně hrůzné činy nebylo možno dokonat.


    *******

    "Návštěvník se snažil hájit v tom smyslu, že přece není důležité, jestli on osobně jako namítající má děti, že důležitý je jen objektivní morální status umělého oplodnění."

    Problém je možná v tom, že ten "objektivní morální status" zase až tak "objektivní" není a platí jen uvnitř nějaké ideologické bubliny. Talibánec možná považuje za "objektivní morální pravdu", že ženy musí nosit burku a nesmí chodit do školy.

    Kdo se ovšem nachází vně takového ideologického systému nebo přijal systém jiný, v dané věci méně restriktivní, tomu podobná morálka připadá jako zbytečná šikana - a žádné psychologické aspekty diskuse na tom, myslím si, nemohou nic změnit.

    Poznámky ve směru nedostatku životních zkušeností jsou, možná, jen jakýmsi pokusem převést argumentaci na společného jmenovatele - všichni jsme lidé, posuzujme věc z lidského hlediska.

    Mám za to, že kdyby někdo proti umělému oplodnění (nebo potratům) argumentoval nějak věcně, pragmaticky (např.z hlediska medicíny, psychologie, ...), pravděpodobně se ho nikdo nebude ptát, zda má děti. Prostě proto, že tento typ argumentů oponent považuje za relevantní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "... Mně to spíše připadá tak, že jsi se z odpovědi jednoduše vykroutil.
      Nechci popírat roli psychologie při argumentaci (bez psychologie by si podomní prodejce nevydělal ani na slanou vodu), ale při diskusi mezi dvěma filosofy by snad skutečně měly rozhodovat argumenty."

      Tak, určitě bych mohl napsat třeba to, že:
      a) je dokazatelné, že absolutně dobrý a všemohoucí Bůh nemůže působit privace (tj. v našem případě mravní zlo), jinak rozpor
      b) mravní zlo evidentně je a potřebuje vysvětlení (princip dostatečného důvodu)
      c) tudíž existuje svobodný činitel zla a tím je člověk
      d) rovněž plyne, že ano, že je v pořádku považovat svobodu masových vrahů za důležitější než život a svobodu miliónů nevinných lidí, byť nemáme vhled do toho, PROČ, JAK a V ČEM přesně je to důležitější a proč to Bohu stojí za připuštění, a to díky evidentní omezenosti našeho poznání, díky němuž ani přesně nedokážeme v tom spatřit tu dobrotu.

      Ale nevím, jestli bych se pak na sebe mohl s čistým svědomím podívat do zrcadla. Plus nepotkal jsem zatím jediného ateistu, kterého by to přesvědčilo.
      Jistě, máme ještě možnost teologického determinismu ...

      "Talibánec možná považuje za "objektivní morální pravdu", že ženy musí nosit burku a nesmí chodit do školy."

      Jistě, zvlášť pokud to podle něj zjevil Alláh v Koránu, tak bezesporu. Akorát islamista bude mít s racionální argumentací s voluntaristickým Alláhem v zádech řekl bych celkem problém.


      Vymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.