tag:blogger.com,1999:blog-3008106790405812521.post8939629773966462705..comments2022-12-13T14:21:11.262+01:00Comments on Desirabilia: Nezdolaná empiristická námitkaJakub Moravčíkhttp://www.blogger.com/profile/03543628674375672591noreply@blogger.comBlogger1125tag:blogger.com,1999:blog-3008106790405812521.post-2350276364296578552013-10-06T19:06:18.570+02:002013-10-06T19:06:18.570+02:00Asi nejsem zrovna „z kolegů – realistů“ a neměl by...Asi nejsem zrovna „z kolegů – realistů“ a neměl bych se pokoušet odpovídat. Ale když se skoro týden nikdo povolaný neozval, dovolil bych si přičinit pár slov.<br />1) Podle mě jsou východiska aristotelského realismu + – tato:<br />1a) Realita je nezávislá na našem poznání a myšlení<br />1b) Realitu můžeme nějak poznávat<br />1c) Realitu nevystihujeme přesně tak, jak existuje o sobě.<br />Aristotelský realista tedy podle mě (i Tebe) předpokládá „ne–empirické identity“. Musí ale být toto neempirické nutně (výhradně či zejména) to „společné“? Je realita (výhradně či zejména) tvořena obecninami? Domnívám se, že mnozí realisté by na takovou otázku neodpověděli kladně. Viz termín „haecceita“ u Jana Dunse Scota.<br />2) K poznávání reality aristotelskému realistovi jistě nestačí empirie. Je mu pro poznání potřebný (i) rozum. Co ale znamená, že skrze rozum abstrahuje identitu „neempirickou“? Aristotelés ani středověcí aristotelikové jistě nebyli podle dnešních měřítek žádní exaktní přírodovědci. Pokusy asi moc nedělali a protokolární věty by za základ filosofie patrně neoznačili. Ale domnívám se, že pozorování světa si (vedle a pro) užití rozumu (většinou) nezakazovali. A že s kladením rozumového poznání vyhraněně proti empirii by souhlasit nemuseli.<br />3) Souhlasím s realisty v tom, že by bylo škoda nevyužít rozumu k poznání, které jde za evidenci empirických jevů. Že tedy rozumem můžeme vidět „více“ než smysly. Ale zdráhal bych se označit toto rozumové „více“ jak za striktně neempirické, tak za výhradně obecné.<br />4) K otázce po počtu pozorování: Pokud by realista chtěl poznat něco „plně“ a „nevývratně“ jako „realitu o sobě“ jasně nahlíženou z „napevno dané správné pozice“, domnívám se, že mu nebude stačit žádný konečný počet pozorování jednotlivin. (Viz 1c.) Pokud ale z takové fuchsovštiny sleví, stačí těch jednotlivin někdy i málo. I pro něco tak důležitého, jako je třeba v NZ popisovaný vztah milosrdného Samařana k realitě lidského utrpení, by mohlo možná stačit jedno setkání s trpícím bližním. (V Tvém důrazu na „obecniny“ by šlo o pozorování dvou jednotlivin coby cítících bytostí: sebe a bližního.)Nazemidanhttp://nazemidan.webpark.cz/noreply@blogger.com